Tato dřevokazná houba si vybírá především jehličnaté „mrtvé“ dřevo. Napadá dřevo uvnitř, ale i venku umístěné. Má nejraději borovice a smrky, velmi vzácně se pouští i do listnatých stromů. Dřevo narušuje suchou hnědou hnilobou.
Má ráda vzdušnou vlhkost
Outkovka je poměrně náročná na podmínky, má ráda velkou vzdušnou vlhkost (kolem 35 procent). Okolní teplota, která je pro její vývoj optimální, se pohybuje kolem pětadvaceti stupňů Celsia. Hoduje ráda na mrtvém dřevě, do budov bývá vesměs zavlečena s napadeným dřevem. Houby můžou dosahovat až několika desítek centimetrů, můžou být až půl centimetru silné. Poznáte je podle bílého okraje. Charakteristické jsou rovněž velké, často roztrhané póry, a vůně po celeru.
Jak poznáte napadení? Dřevo je hnědé a třepí se
Jak už bylo řečeno, outkovka zprohýbaná způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Špatně se odlupuje, přirůstá totiž celou plochou, pouze staré plodnice jsou lámavé. Napadené dřevo bývá většinou suché, hnědne a v pozdějším stadiu se „třepí“, rozpadá se po lupenech až na jakési hranolky.